Jaro

Fouká čerstvý vánek, tráva bují zelenou a blankytné nebe je bez mráčku. Plachty lodí i vlasy dívek vlají, ptáci zpívají, sedmikrásky se sluní. Jarní vůně a zvuky mě vytahují z ateliéru, rozkládám stojan přímo na zahradě.

V plenéru na ostrém jarním slunci se barvy jeví úplně jinak. Oleje mi zasychají dříve, než je stačím pořádně roztáhnout po plátně. Zachycuji tu atmosféru v mírném oslnění, neučesanou, zrychlenou malbou. Spěchám, slunce je již nad obzorem. Výsledek se mi zdá příliš řvavý, naivistický. Mírně popuzen, zblbnutý celodením terpentýnem, dávám obraz zaschnout na regál.

Začíná víkend, oblékám si poslední tričko se Svatou Krávou. Lidé se usmívají, vyptávají, někteří tričko rovnou chtějí. Přemýšlím jak a kdy udělám trika nové, koukám na internet co a jak a vyskočí na mě fotka od přátel. Petra, a má na sobě to tričko! Jen fotka a smajlík. To bych se picnul.

Petra, tričko Svatá Kráva

Petra v tričku se Svatou Krávou

Po třech týdnech schnutí barev a laku věším obraz Jaro poprvé na zeď. Venku mezi tím vypuklo léto. Barvy ztmavly, zeleň se slila v jeden odstín a slunce je podstatně výš. Teď už mi obraz připadá dobrý. Všechna ta barevnost, svěžest i atmosféra jara jsou tam. 

Jaro, olej 70x50

Jaro, olej 70x50

Kéž nám ten čas plyne trochu pomaleji!

Krásné léto vám přeje

Richard Augustin