Novinky

LETNÍ IMPULS

maringotka2

To pozvání přišlo už před léty, osud mě však zavál na Plac až nyní. Po pár minutách mi bylo jasné, že setkání to bude zcela mimořádné. Kamená studna pod starou lípou, kolem pár maringotek, dům s kuchyní, klid a parta spokojených lidí. Po hodině jsem byl nabitý nápady na nové obrazy, po hodinách dvou jsem vybíral maringotku, kterou bych mohl v budoucnu renovovat.

Maringotkový Plac vytvořený skupinou umělců, divadelníků a filmařů má přesně to, co neustále vyhledávám po všech koutech světa. Originalitu a soběstačnost jako opověď těm, kteří nás chtějí řídit a unifikovat naše životy. Místo stvořené pro svobodomyslné lidi nezkažené touhou zpeněžit a vytěžit, co se dá. Nádherný impuls pro duši umělce!

real_550 

Olga Schoberová, akryl 90x90cm

V ateliéru zůstávám nohama na zemi a dokončuji portrét české filmové superstar Olgy Schoberové. Impuls ke vzniku portrétu přišel od zákazníka z Moravy, se kterým jsme jej ladili tak dlouho, až jsme se vrátili k úplně původní verzi.

První portrét vzniknul před sedmi lety a stále koluje po výstavách. Na tento jsem použil výhradně stříbrné odstíny, popově jednoduchý motiv je nahuštěný v 10-ti vrstvách barvy. Olga Schoberová tak z plátna úplně září!

Dostatek silných letních impulsů vám přeje

Richard Augustin

PUNK'S NOT DEAD

Punker_550a

Punker, serigrafie 45x45cm

Bije ve mě srdce punkera. Ten zběsilý tlukot s léty slábne, o to víc se ale projeví, když pohár mého vlastního měšťáctví přeteče. Pak obleču roztrhaný džíny, otevřu lahváče o futra a koukám, co bych kde proved.

Kapela Láska vole! je u ledu, stopem do Holandska už nedojedu a desky Visáčů a Sex pistols jsem dal do bazaru, když nebylo dětem na mlíko. Tak neškodně rebeluju alespoň v umění.

bjetuna550b

Bjětka je..., objekt 26x50x25cm

Tahám z archivu loňské Mr. Big kohouty a měním je na Punkery. Pěkně se na nich vyřádím, napíšu že na všechno seru, AC/DC že jsou pořád sekáči a Babiše se Zemanem pošlu do prdele. Přimaluju pár píč a směju se pak tomu, jak se ta punková úprava líbí.

Protože mě to zase rychle přejde, tak nechávám v kuchyni sádrový odlitek tanečnice od Joži Uprky. Krásně jsme ho zpunkovatěli s mojí ženou Martinou, které jdou ty pičky náramně od ruky. Návštěvy to většinou nekomentujou, dceři se Bjětuna moc líbí. A já nezapomínám, že Punk's not dead!

Dostatek sil k rebelii nám přeje

Richard Augustin

NENÍ POP JAKO POP

Lucie Superstar, serigrafie 25x25

Lucie Superstar, 4x serigrafie 25x25cm

Nedávno jsem se dozvěděl, že popartový sítotisk je vpodstatě zbytěčný. Warholovu Marilin může mít každý a já že si dělám zbytečnou práci. Stačí stisknout příslušný FB filtr a váš POP portrét je hotový. Za pár sekund, z jakékoli fotografie. A Marilin je plný internet.

Filtry jsem sám používal, ty photoshopové. Počítačový pop vytvořím během pár minut. Nakonec jsem se podobně jako Warhol naučil odstíny fotografií vidět od oka. Kde je tedy rozdíl?

Fitlry jsou určené pro efekt, který funguje jen na obrazovce. Jakmile si obrázek vytisknete, získáte fádní napodobeninu. Rychlou a levnou, která nebude bavit ani vás samotné. Ruční sítotisk, někdy nazývaný serigrafie, zabere asi týden práce. Výsledný originál má chyby, přetisky, vrstvy plnotučných barev. Nikdy jej znova neuděláte stejně, zarámovaný na zdi úplně září. A především ducha. Tedy... měl by mít.

Již jsem viděl dostatek zaručeně pravých Warholů. Hlavně těch s různými razítky a dobrozdáními amerických institucí. Vytvořených dokonce z Warholových originálních sít, avšak po jeho smrti. Vše vypadá dobře, kvalitně, jen kdesi něco chybí. Že by originál nešel zopakovat?

Lucie Superstar, serigrafie 25x25

Lucie Superstar, práce na jednotlivých vrstvách serigrafie

Zopakovat nelze originální osobnost umělce. Je třeba najít si vlastní postup, vlastní motiv a nebát se experimentovat. Při tisku každé vrstvy udělat nějaký ten fígl, trošku rozlít barvu, jinde naopak nedotisknout. Síta vytvářet ručně, ručně je pasovat, každý list nákladu odlišit, signovat. Vlít do toho kumšt a vytvořit originál, který je originálem z podstaty.

Když se dívám na poslední sítotisky Lucie Superstar zde na webu, vidím tu marnost počítače. Ty samé mám vedle v originálech a je to prostě jinde. Jejich fotografie je již reprodukce, kde se duch vytrácí. Žádná technologie originál nevytvoří.

Dostatek originálních podnětů vám přeje

Richard Augustin

ŽENA S PAPOUŠKEM, DELACROIX

Žena s papouškem, pastel 40x30

Žena s papouškem, pastel 40x30cm

Neustálá potřeba neuzavírat se v hranicích českého rybníčku mě přivedla na stránky Louvre, který zrovna pořádá výstavu Eugèna Delacroixe. Hned jsem si s chutí prohlédnul jeho nejznámější Svobodu vedoucí lid na barikády, která tak dobře odráží povahu Francouzů. Louvre naštěstí momentálně nestávkuje, výstava však končí již za 2 dny.

V hlavě se mi zrovna rodil plán na další akt v rudých barvách. Takové maluji nejraději a také se nejvíce líbí. Hned jak jsem narazil na Delacroixovu Ženu s papouškem, bylo mi jasné že mám ten správný model. Kypré tvary období romantismu jsou pro mé oblé křivky, výrazná poprsí a geometrické tvary ideální předlohou.

Delacroix

Delacroixova Žena s papouškem, olej 32x25cm

Z Delacroixova obrazu sice moc nezbylo, základní kompozice však zůstala. Nahá žena natahuje ruku k papouškovi, který sedí u paty pohovky. Oči má zavřené, nohu přehozenou přes nohu, krk jí zdobí náhrdelník z perel. Bohaté závěsy tapiserií obklopují scénu a vytvářejí další imaginativní postavy obrazu. V levém horním rohu lze číst letopočet 1826 odkazující ke vzniku Delacroixova obrazu.

Rudé odstíny pastelů jsou fenomenální. Potíž s nimi je, že je nelze uspokojivě reprodukovat. Paleta sytých červených je daleko za hranicí RGB zobrazení fotoaparátů a obrazovek. Ženu s papouškem lze pořádně vychutnat jen v originále, tak se mi snad letos podaří nějaká výstava.

Nechť nám přes naše hranice vaje co nejsilnější západní vítr!

Krásný začátek léta vám přeje

Richard Augustin

JARO

Fouká čerstvý vánek, tráva bují zelenou a blankytné nebe je bez mráčku. Plachty lodí i vlasy dívek vlají, ptáci zpívají, sedmikrásky se sluní. Jarní vůně a zvuky mě vytahují z ateliéru, rozkládám stojan přímo na zahradě.

V plenéru na ostrém jarním slunci se barvy jeví úplně jinak. Oleje mi zasychají dříve, než je stačím pořádně roztáhnout po plátně. Zachycuji tu atmosféru v mírném oslnění, neučesanou, zrychlenou malbou. Spěchám, slunce je již nad obzorem. Výsledek se mi zdá příliš řvavý, naivistický. Mírně popuzen, zblbnutý celodením terpentýnem, dávám obraz zaschnout na regál.

Začíná víkend, oblékám si poslední tričko se Svatou Krávou. Lidé se usmívají, vyptávají, někteří tričko rovnou chtějí. Přemýšlím jak a kdy udělám trika nové, koukám na internet co a jak a vyskočí na mě fotka od přátel. Petra, a má na sobě to tričko! Jen fotka a smajlík. To bych se picnul.

Petra, tričko Svatá Kráva

Petra v tričku se Svatou Krávou

Po třech týdnech schnutí barev a laku věším obraz Jaro poprvé na zeď. Venku mezi tím vypuklo léto. Barvy ztmavly, zeleň se slila v jeden odstín a slunce je podstatně výš. Teď už mi obraz připadá dobrý. Všechna ta barevnost, svěžest i atmosféra jara jsou tam. 

Jaro, olej 70x50

Jaro, olej 70x50

Kéž nám ten čas plyne trochu pomaleji!

Krásné léto vám přeje

Richard Augustin

CTÍTI BOHU CTĚNÍM JEHO STVOŘENÍ

Popartového jelena v sobě nosím již dlouho. Tohle téma v sobě spojuje klasiku a kýč, což je popový recept na úspěch. Odkládal jsem ho opakovaně spíše proto, že jsem vyrostl v rodině hajného a jeleni i parohy všech tvarů a velikostí se mi v dětství trochu přejedli.

V dubnu jsem se sešel v přáteli v Hraběticích v Jizerských horách. Parta podnikavců tady zakoupula velkou dřevěnou chatu Dřevony a zrekonstruovala jí na apartmany, kde jsem strávil několik příjemných dní. Nad ránem jsme vedli zasvědceně nedůležité hovory a došlo i na umění a jelena. Bylo mi jasné, že čas dozrál.

Obrazy jsem namaloval hned dva. Mezi paroží jsem umístil kříž po vzoru klasického ztvárnění jelena, který přivedl na víru franského biskupa Huberta, dnes patrona lovců a myslivců. Latinský nápis 'Ctíti bohu ctěním jeho bytostí' jsem si vypůjčil od Řádu Svatého Huberta založeného roku 1695.

To jsem z toho Jelen!

To jsem z toho Jelen (Ctíti bohu ctěním jeho bytostí), akryl 90x90

Sotva jsem oba jeleny dokončil, nalakoval a nafotil, vyrazil jsem na Mezinárodní summit idiotů. Akce na počest společného kamaráda Viktora Faktora se nesla v recesistickém duchu dalšího necírkevního řádu, Reguly Pragensis. Právě tento 'Řád hloupějších bratří' Viktor spoluzaložil.

Svůj ke svému, cítil jsem se mezi těmi idioty báječně. Protože Viktor prožil 20 sezón v Indii a také tam zemřel, přivezl jsem na mejdan malou tématickou výstavu - čtyři indické Svaté Krávy a jeden portrét Václava Havla. Ten se do party nepřizpůsobivých individuí scházejících se pod heslem Odpor je nezbytný celkem hodil.

idioti3

Idiot Augustin s idiotkou Máňou

Byla to moje nejmenší a nejkratší výstava. Všech pět expopnátů bylo za 15 minut prodaných a rozptýlených mezi idioty. To jsem z toho Jelen!

Dostatek pošetilých událostí vám přeje

Richard Augustin

SLADKÝ ŽIVOT

Silvii stéká voda po vlasech na šaty, její napjaté poprsí se rýsuje přes mokrou látku. Marcello podléhá jejímu bláznovství a vstupuje za ní do fontány. Ona zavírá oči, odevzdaně zaklání hlavu, svůdník podléhá jejímu kouzlu a chystá se jí políbit. V elektrizujícím okamžiku přestává tryskat voda v půlnoční fontáně a náhlé ticho naruší intimní okamžik. Ona se k němu zchoulí, on ztrácí odvahu a zmateně ji odvádí pryč.

Slavná Felliniho scéna z roku 1959 mě dostihla před 10 lety. Marcello Mastroianni toužící v římské fontáně di Trevi po Anitě Edbergové je zlatým hřebem italského filmu. A také výpovědí doby, kritikou i chválou bohaté elity, která v nás vzbuzuje obdiv, pohrdání a závist.

Sladký život, Federico Fellini 1960

Sladký život, Federico Fellini 1959.

Obraz Sladký život jsem maloval nezvykle zelenými odstíny, které dávají celé scéně nečekaný výraz. Ti dva působí jako milenecký pár, kde on by mohl být vrchní nadlesní a ona jeho vyvolená kráska. Celý ten Felliniho zpomalený svět se nějak přenesl na plátno a můzy tomu chtěly, že na obraz skvěle padnul 50 let starý dřevěný rám. Zasněnou scénu lze číst podle letopočtu 1959 v pravém horním rohu i podle poměrně modernější signatury.

Když jsem obraz Sladký život před 9 lety dokončil, zarámoval a nalakoval, přišel mi natolik jiný, nezařaditelný a prapodivný, že jsem jej uložil do krabice a vyndal jej až nyní. S radostí ho teď pozoruji a přidávám do výstavní kolekce LIFE.

celek_500

Sladký život, Richard Augustin 2009.

Sladké květnové zážitky plné romantiky vám přeje

Richard Augustin

ŽIVOT JAKO DOBRODRUŽNÝ ROMÁN

Tenhle krásný titulek dala novinářka Míša Zindelová rozhovoru, který jsme natočili na konci února pro časopis Můžeš. Interview probíhalo na dálku - Michaela seděla u kamen v Čechách a já v tropické zahradě na Bali. Než text prošel korekturami, už jsem přistával na letišti Václava Havla a po téměř třech letech se vracel domů.

Sotva jsem vyspal jet-lag, už mi klepal na dveře fotograf Jan Špiloch, že prý potřebují nějakou mojí fotku. Byl trochu zklamaný, že zatím nemám žádný ateliér, jen sklepní depozit s obrazy. Nakonec jsme si hravě poradili a rozhovor mohl vyjít. Život jako dobrodružný román si můžete přečíst zde.

Rozhovor v sekci Kultura

Rozhovor pro Můžeš, březen 2018.

K pozadí portrétu pro nadační časopis si fotograf vybral obraz Večírek, který mi připoměl jiné, spíše erotické dobrodružství. V létě 2008 jsem naplno tvořil ve svém prvním atelieru na barokní faře v Pyšelích. Uspořádal jsem tehdy výtvarné sympozium, na které přijelo několik malířů a především malířek.

Dvě dívky jsem uložil na sofa, vybavil je vínem, cigaretami a dobrou společností. Zrzka s výrazně nalíčenými rty na sobě měla jen spodní prádlo, tmavovláska nic. Svobodomyslná atmosféra i alkohol zanechaly nejen krásné vzpomínky, ale také elektrizující plátno Večírek nabité jemnou erotikou.

Večírek, olej na plátně 110x70
 

Večírek, olej na plátně 110x70, 2008.

Letos nový český atelier teprve buduji, sympozia a bujaré večírky musím tedy odložit minimálně na léto. Už aby to bylo!

Báječné jarní mejdany vám přeje

Richard Augustin

MISTŘI ODCHÁZEJÍ

Snad nikdo mi nepředal tolik životního optimismu a nadhledu jako Viktor Faktor. Tenhle výjimečný člověk mě naučil milovat indickou Gou, seznámil mě s mojí vášnivou ženou Martinou a byl mi drahým přítelem.

Ač je to už přes rok, co jsme v Indii sdíleli jeho mistrovský odchod z tohoto světa, někdy mám pocit, jako by tu byl přítomen stále. Minulý týden mě do atelieru pozval sochař Pavel Míka, a to jen díky tomu, že o mě slyšel od Viktora. Ač je Pavel o generaci starší, zkušenější a vyučuje na AVU, uvítal mě jako rovnoceného kumštýře. Našli jsme spoustu společných paralel a dokonce nakousli možnost společné výstavy. Co více si přát.

Krátce na to jsem se konečně dovolal Veronice, další z Viktorových přátel, o které mi často vyprávěl. Obratem mě pozvala na MSI, Mezinárodní summit idiotů, konaného u příležitosti nedožitých Viktorových narozenin. Na tenhle večírek se opravdu těším a nenechám si ho za žádnou cenu ujít. Ahoj, Viktore!

viktor400 

Viktor Faktor, atelier Pyšely 2013.

Kdybych měl jmenovat pět současných českých umělců, kterých si nejvíce vážím, určitě by mezi nimi byl Miloš Forman. A nic by na tom nezměnil fakt, že mým součastníkem již není. Forman minulý týden v domovském Connectitutu zemřel.

Jako umělec narozený v býku bytostně prožívám témata osobní svobody. Formanovi filmy ve mě vždy hluboce rezonovaly právě díky silným příběhům hrdinů stavících svojí svobodu nad vlastní život. Jack Nicholson v Přeletu nad kukaččím hnízdem nebo Woody Harrelson jako Larry Flynt, to je Formanovo nesmrtelné poselství.

Miloše Formana jsem portrétoval v roce 2011 podle fotografie z Lidových novin. Je trochu ostuda že dnes už nevím, který ze skvělých lidovkových fotografů tehdy Formana fotil. V Lidových novinách jsem opakovaně pracoval jako grafik téměř jedno desetiletí, naposledy právě na sklonku roku 2011. Abych měl na letenku do Indie, za Viktorem Faktorem.

Forman_90x90_400 

Miloš Forman, akryl 90x90, 2010.

Mistři odcházejí, jejich odkaz žije dál.

Inspirativní jaro vám přeje

Richard Augustin

2x AMSTERDAM

Amsterdam jsem poprvé navštívil v roce 1995. Sbalil jsem tehdy dvě holky, tři spacáky a už jsme stáli na stopu na výpadovce z Plzně. Se společnými 30 markami a vytrženou stránkou z autoatlasu jsme do holandské metropole dorazili během jediného dne.

Ta krátká a ztřeštěná návštěva Amsterdamu mi utkvěla natolik, že jsem pak musel zažít Nizozemí každý rok. Což se mi následujících 10 let úspěšně dařilo. Kdyby tohle svobodomyslné město leželo více na jihu, bez váhání bych v něm žil.

O Vánocích 2007 mnou zamával nevydařený vztah, vyrazil jsem tedy znovu směr Amsterdam. Víkend v mém oblíbeném cofeeshopu Blue Bird mi náramně pomohl. S výhledem na hvězdnou oblohu a výběrem konopí z celého světa jsem tu reflexi vrazil do skici k autoportrétu Pour Féliciter, který jsem záhy realizoval a začestva použil jako motiv novoročenky.

Pour Féliciter, akryl 80x80 

Pour Féliciter, akryl 80x80.

Další návštěvy Holandska už se nesly v ryze uměleckém duchu. V Amsterdamu nebo Haagu je spousta skvělých galerií, nic se však nevyrovná tamnímu muzeu Vincenta Van Gogha. Tam jsem poprvé prožil pořádný zásah obrazy tohohle geniálního šílence. Nejvíce mě dostalo jeho poslední plátno Havrani nad obilným polem, po jehož namalování si prohnal kulku hlavou.

V roce 2010 vznikl rozměrný olejový obraz, který je koláží typických holandských námětů. Motivy kola, lodě, deštníku i deště, lucerny Red a poprsí z vykřičené čtvrti, tulipánu a slunce, značky NL, jointu, cihlové zdi, zvlněné vodní hladiny nebo "sjetých" očí, to vše tvoří velkolepou poctu úžasnému městu jménem Amsterdam.

Amsterdam_230x110_400 

Amsterdam, olej 230x110.

V Holandsku jsem byl naposledy před sedmi lety. Za tu dobu se v Evropě mnohé změnilo a já se cítím v naší malé republice čím dál víc oklešťován, oblbován a regulován. Už se těším až zase nasaji ten svobodomyslný mořem vonící vzduch Amsterdamského zálivu. I když je mi jasné, že i ten bude mít hořkou pachuť zahnívající Evropy.

Více svobody a tolerance nám všem přeje

Richard Augustin